Ty kdo mně znají nepřekvapí, že toho, čím jsem posedlá je hodně :) - naštěstí, nebo bohužel? Problém je, že jsem detailista a když něco dělám, tak pořádně - mazlím vše do posledního detailu a díky spoustě zájmů a "nezbytností, které přeci musím udělat" jsem prostě natřená na příliš velký krajíc...
S přibývajícím věkem si ale člověk mnohem lépe uvědomuje některé věcí a dochází mu, co je důležité. Jsem posedlá starými věcmi, do kterých kdysi naši předkové vložili svůj um, vynalézavost, řemeslnou zručnost a také mnoho času a energie. Ne - nechci zpátky "na stromy", máme sice starou chalupu a zachováváme ji v původním duchu, ale máme tam tekoucí vodu, elektřinu. A taky tam máme internet - bez něj by totiž nebylo snadné ani zkoumání, shánění, nákup či dražení předmětů, nebylo by možné hrabání v archivech, propojení s podobně postiženými v okolních státech či ve světě. Výdobytky naší doby potřebuji - bez některých si život nedovedu představit. Ale také nechci zapomenout na to dobré, co bylo...
Je mi líto, jak rychle a snadno se v dnešní době s vidinou nového a moderního,
zbavíme toho, co je starší a často mnohem cennější, co tvoří naši - lidskou paměť.
Já vím, dělali to i naši předkové, mám ale pocit, že u nich to byla částečně nutnost, nahradit starou věc novou - lépe fungující. Na rozdíl od nás ale neměli obchody plné věcí na jedno použití, vše se opravovalo, obnovovalo, každá věc sloužila dokud to šlo. My dnes máme k dispozici udělátka na vše z druhého konce světa, kupujeme co nepotřebujeme a pak to stojí ve skříních dokud po letech nezjistíme, že jsme to tehdy sice nutně potřebovali, ale nikdy nepoužili.
Vím, máme tu muzea, historiky - ale pořád toho příliš mizí a upadá v zapomnění. Já bych ale vše cenné chtěla zachránit. Staré předměty, knihy, řemeslné dovednosti, vědomosti co se předávali z pokolení na pokolení... A tak sháním historická kuchyňská "udělátka", nechci zapomenout na to, co dělávaly moje babičky a taky jak to dělávali ti před nimi. Proto se probírám antikvariáty, chodím se "nadýchat starého vzduchu" do vetešnictví, listuju starými recepty, někdy něco uvařím či upeču... Taky sháním staré korálkovací a sklářské udělátka - pátrám, zkoumám, stáčím, vinu, tavím... Jo a taky formy na modrotisk - no nechte to tam :) Nejradši bych zachránila všechny historické budovy s duší (popravdě - i ta naše jedna je nad hlavu, ale chtěla bych jich zachránit víc).
Všechny ty "věci" totiž mají příběh...
Cítím, že když se příběhy nezaznamenají, nebude třeba za chvíli nikdo, kdo si na ně vzpomene. Naši předkové něměli k dispozici tak sofistikované vyhledávací
možnosti - internet, knihovny fyzické i digitální, snadné fotografování
mobilem, skenery, počítače - neměli takové možnosti archivování (možná
to ani neměli tolik zapotřebí...).
Protože tady jsem na blogu o pečení - zůstanu u tématu. Z této oblasti jsem nejvíce posedlá starou cukrařinou a zejména všemi možnými "obtiskovými "věcmi", tedy vším co dává pečivu tvar, zanechává na něm obtisk, propůjčuje mu reliéf...
Formy a formičky, oplatnice/oplatečnice, které dávají pečivu obyčejné či méně bvyklé tvary.
Z forem mně nejvíc zajímají dřevěné a jiné formy na perník a sušenky (u nás je z nich asi nejvíce známý vytlačovaný perník z forem).
Jak to u mně začlo - u něčeho člověk prostě neví, jak se k tomu dostane, najednou prostě neco sbírá, je tím posedlý. Já si to ale pamatuji velmi dobře.
Je mi asi 5 let a spolu se sestrou u příbuzné taháme z velké červenohnědé plechovky sušenku. Spíš to bylo něco jako "losování", co si kdo vytáhne - plechovka na obvodu měla pruh obrázků zvířátek a postaviček, které zdobily sušenky. Naprostá FACINACE - tato vzpomínka se mi vracela a vrací často. Plechovku vždy teta držela vysoko, nebo jsme prostě jen my byly tak malé - musely jsme do ní sáhnout zezhora a neviděly jsme, co si kdo bere... Jé, já mám sovu, já domeček, kytičku, motýlka... Pokud se někomu z vás něco podobné vybavuje, lovily jsme z mnohým asi dobře známé plechovky od sušenek Spekulatius, která byla snad v každé domácnosti. Byla parádní a ve své době ne tak obvyklá, asi je každý musel mít. A protože byla nejen hezká, ale i praktická a kdysi se věci tolik nevyhazovali, používaly se ony kouzelné plechovky v domácnostech na skladování - bydlelo v nich v koření, pudingy, jinde knoflíky či šití...
U vzpomínky na tuto plechovku to u mně vše začlo...
Přiznám se, že jich mám asi 10 - když ji někde vidím, prostě OPĚT neodolám :)
Někdo to cítí podobně, našla jsem tento blog u makové panenky.
Následovalo pátrání po formách, po tom správném receptu, ale o tom někdy jindy.
Začlo to v dětství plechovkou se spekulatiuskami, pokračuje to
sbíráním forem a předmětů propůjčujícím pečivu reliéf.
 |
| Dřevěná forma na Spekulatius |
 | |
| Stará Sprima - mašinka na Speculatius, Springerle |
 |
| Kovové formy na bábovkové věnce |
Občas jsem do éteru vypustila nějaký slabý odvar blogu-postu, například Formy, formy formičky... Možná ve snaze archivovat, nebo v čiré radosti z nově nabytého kousku, ale moc toho nebylo, čas nebyl a není, dokud si jej pro důležité věci neuděláme.
Nebo třeba blog-post Keramické formy na pečení kdysi dávno, v dubnu 2013 - a podívejte, co z něj zbylo :). Počet obrázků téměř nulový, "mizí" hlavně pokud jsou obrázky "zalinkované zvenčí" - chyba! Teď už to vím, jsem poučená a vše "zvenčí" stáhnu, zazálohuju a vložím sama, vody internetu jsou toptiž zrádné, texty, odkazy a fotky mnohdy pomíjivé. Dá to víc práce, odkaz je sám citací, ale může zmizet. pokud chete zálohovat, tak i s citací zdroje a to už chce čas a pečlivost. Ikdyž ale zálohujete, někdy se stane, že zmizí na blogu z neznámých důvodů i ty obrázky, co tam vložíte sami.
 |
| Voskové formy na vytlačovaný perník, Springerle |
Nejde vynechat oplatnice/oplatečnice, železa na oplatky a wafle.
U nich mně spíš než snaha mít všechny typy oplatnic z našich oblastí zajímá to, kde všude se oplatky a vafle pečou/pekly a jak různorodé tvary a zdobení měly oplatnice, železa na vafle a oplatky, posléze pak i jejich elektrické verze. Tady je malá ochutnávka, pár oplatečnic a pouze zvenčí - snad se dostanu i k zpracování příspěvků k jednotlivým druhům.
Knížky prominou neuctivé focení na zemi, je to jen rychlé foto pro úvod. Knížek i forem a "obtiskyzanechávajících" předmětů mám, samozřejmě, mnohem víc :)
Trvá to už dlouho - a protože jsem detailista, mám rozpracovaných milión textů a poznámek a nikdy nebudou dost dokonale vymazlené, abych je zveřejnila. Od doby co mále chalupu, hledáme vhodný název pro blog, kam by to vše šlo psát - ten název totiž musí přesně sednout, musí být taky akurátní a vymazlený... a stále ho nemáme :)
Myslím ale, že nazrál čas - musím to podopisovat, domazlit a postupně zveřejnit, jinak ta moje snaha a chuť vše staré s duší ZACHOVAT, vyjde vniveč...
Jak to začlo vím - nevím ale kdy (a kde) to skončí. Hlavně ale - panebože - ať to ti moji pak nevyhodí někam na skládku. To ale neudělají, naštěstí jsem je vydatně nakazila, dítko má k řemeslům blízko a dokonce se tak "pomamilo", že studuje restaurování kovů :)
Žádné komentáře:
Okomentovat