Keramické formy na pečení

Dobrým tipem pro osobní nákup s "ošaháním" keramiky bývají různé trhy - například farmářské, nebo specializované (Keramické trhy v Kostelci nad Černými lesy), ale také historické akce (Kutnohorské Stříbření) či skanzeny a podobně.

Pokud se vám nepovede koupit keramickou formu osobně, nezoufejte, dobrým zdrojem je také internet. Sice si musíte připlatit za poštovné, které v případě keramiky bývá vyšší, ale seženete praktickyvše, jen zapojit správně pana Googla...

Keramika EM - keramické formy na bábovky, buchty, belešníky (včetně receptů). Na webu si vyberete příslušný tvar, z galerie, který si můžete nechat povrchově upravit podle požadavku. Nabízené jsou modrá matná, hnědá lesklá a bílá lesklá, formy jsou zhotovené na zakázku. Paní na vyžádáni ochotně pošle mailem cenník. Tady jsem zamilovaná do modrého srdíčka :-) - ale těžko se vybírá, v tvarovnici jsou kromě klasických bábovek a belešníků také beránek, kočky, anděl, rak a spousta dalších tvarů.

Výrobce Keramika EM, foto Drátenictví-fler

Forma na chléb by asi také stála za vyzkoušení

Kdopak nám ale nabídne formu na chleba, u které by spodní část šlo rozpálit a chlebík tam po nakynutí šoupnout a zakrýt? 

Emile Henry bread cloche

Za poněkud zvláštní web považuji rucnivyroba.eu - najdou se tu opravdu bezva věci, například tato ošatka na chleba (škoda, právě vyprodaná, ale třeba bude, snad doplňují). Problém ale vidím v tom, že postrádám jména výrobců - alepsoň na webu inzerujícím přímo ruční výrobu mi tento údaj opravdu chybí... Poznávám ale některé fotografie právě o kousek výše uvedené Keramiky EM :-).

Naopak - U voňavého krámku je výrobce poctivě uvedený a bábovky a formy od pana Stanislava Nováka jsou opravdu hezké.

  

Keramika Kalfus - Formy na bábovku, ozdobné formy, pekáče (+ osvědčené recepty). Tady mne dost zaujal "masák" - který bych já přejmenovala na chlebák :-) - za pokus by to možná stálo...

Na své si ale určitě přijdete také u Kolomazníků, ikdyž je to spíš už velkovýroba.

Jde o rodinnou firmu - keramický závod - s podnikovou prodejnou v Zábřehu na Moravě, který ale dodává i do sítě obchodů. Formy vám zajisté nebudou neznámé - jejich bábovky či tradiční beránek v několika velikostech nejspíš zdobí nejednu domácnost.

Pokud vám nevadí, že podobnou formu najdete v každé druhé domácnosti, hodně keramických forem najdete také na různých webových stránkách, například panvicky.cz


Pokud toužíte spíš po originálu, spoustu autorské keramiky na pečení od menších výrobců najdete na Fleru:
Keramika monka - lecos užitečného z keramiky, zejména sekce formy, bábovky, belešníky
Čurda - formy, vánočky
Keramika Bílek - formy, misky
Kosíhnízdo-keramika - víc zajímavého, na pečení v sekci formy na bábovku
Grafitárna - formy na bábovky, vánočky
Chiconyz - formy na pečení, bábovky
Drátenictví - belešníky, formy (podle všeho prodej výrobku Keramiky EM)

Nkeramika - formy, bábovky (Stanislav Novák zmíněný nahoře, jeho keramiku prodává také voňavý krámek)
A zajisté mnoho dalších...


Nechtějte radši zabloudit na Aukro či do internetových bazarů, tam by člověk občas brečel, protože zaručeně buď nestihne tu formu, která tam včera ještě byla, nebo je tak drahá, že si musíte nechat zajít chuť...

Třeba miminko ze starožitností, nejspíš dávno prodáno, ale google indexuje - ale aspoň pokoukáme, než ho smáznou :-)

Nebo tady - vyvolávací cena 1500 Kčm, prodáno

Na některé se můžeme podívat v muzeích - napríklad tady "sdružená forma na pečivo"

Etnografický ústav Moravského musea, Brno

Čas na opravdový chléb

Pamatuji časy, kdy ještě fungovalo hodně malých vesnických pekáren. Má asi nejstarší chlebová vzpomínka je hodně stará - tetička mé maminky měla za muže pekaře. Myslím, že jsem ho neviděla při práci, skončil s tím, když jsem měla asi 5 let, ale dobře si pamatuji dlouhatánský dvůr s chodníkem a se spoustou bočních místností - v jedné z nich zvláštní pec a na stěně lopaty na sázení...

Další vzpomínka je už z doby, kdy jsem byla větší a ptala jsem se táty, proč je v dolní letní kuchyňce u babičky díra v zemi u pece. Vysvětlil mi, že kdysi tam prababička pekla chléb - protože pec je nízká, dělala se do země zapuštěná díra hluboká kolem půl metru. Když se chléb sázel do pece, skočila hospodyňka dolů, opřela se o okraj jámy a sázela chleba pohodlně tak, že do pece viděla. A já říkám - škoda, že jsem to nikdy neviděla...

Často vzpomínám na pekaře z vesnice od mé druhé babičky a jeho skvělý chléb a rohlíky. Obrovské kulaté chleby i veky, pro které chodila celá vesnice i okolí. Pekař pek možná různé chleby, já ale pamatuji bramborový - my ho mívali prakticky denně. Byl bílý, s velikými oky a chutnal tak, že když si na něj vzpomenu, tečou mi sliny eště i dnes... Snad se pekař nebude zlobit, uvedu i jeho jméno - jmenoval se Mihók. Pocházím z jihu Slovenska, podle jména je to Maďar - a svědčí pro to i bramborový chleba, který je tam dost častý. Pamatuji také skvělé rohlíky - Mihókove rožky... Je mi skoro k pláči, když na to vzpomínám. Obrovské, půlměsíce - měkoučké a voňavé - jako děti jsme je mívali jako lahůdku, nepek je každý den. Starý pán už nežije, pekárna už nepeče, žije ale ještě jeho syn, který s ním prý kdysi také pek a pak po tatínkovi řemeslo i podědil (ikdyž toho záhy nechal). Moh by ale pamatovat, jak se to kdysi dělalo... To mi vrtá hlavou a už mne několikkrát napadlo, že zkusím vzít telefonní seznam a budu hledat - vím, ve kterém městě bydlí... Možná to jednou udělám, zatím se odhodlávám...

Ono kdysi šlo jíst i ten chléb a pečivo z obchodu, předtím o tom člověk ani tolik nepřemýšlel. Postupně se ale všchno zhoršuje. Pamatuji eště poctivé pečení z kvasu, kdysi to bylo běžné. Byli jsme asi ze základní školy na exkurzi v pekárně - přišlo mi to normální a rohlíky i chleba chutné... Ale to ještě i rohlíky z běžného obchodu šlo rozrolovat! Jako děti jsme je často jedli jen tak "nasucho" - od horních vrstev do středu - pamatuje si to někdo? Ne žeby mi to v supermarketu v sekci pečiva nevonělo... Ne žeby mi nechutnala čerstvá kaiserka - ono to ale jaksi není ono... Už dávno to nejsou pekárny, ale rozpékárny, o složení radši nevědět.

S objevením se domácích pekáren se mnoha hospodyňkám ulevilo - mohly začít péct chléb doma. Někdo z hotových směsí, jiný podle sebe. Já osobně nikdy směs nezkoušela - pokud peču, tak chci vědět, co jím, chci být u toho. První chleba z naší pekárny, která se stala záhy váženým členem rodiny, byl opravdu velmi jedlý a rodina jej začla stále častěji vyžadovat. A tak jsem asi dva či tři roky spokojeně pekla jeden chleba za druhým.

Tak nějak to vypadá z pekárny - aspoň z naší - horní kůrka světlejší (okénko nahoře je příliš velké), hranatá "šiška" - a jak moc nám chutnala. Až do doby, co jsem se doslechla o pečení chleba bez pekárny.

První pokus o pečení mimo pekárnu byl chlebík s konopnými semínky - u Cuketky jsem se dočetla o nehněteném chlebu pečeném v nádobách - nedělala jsem ten samý, zkusila jsem svůj, pekla jsem ale v nádobě.

Popraskal, ale byl vynikající - zas o stupeň výš... O kváskovém chlebu jsem slyšela, chutnal mi Držkovský, když byl ještě poctivý (a není tomu tak dávno). Kvásek jsem si i sehnala, ale dvakrát jsem jej umučila a vyhodila bez toho, abych to vůbec zkusila. Vícenásobné krmení při mém uspěchaném životním tempu - nic moc. Pak se objevila kvásková mapa a opět v tom měl prsty Cuketka (hledejte heslo chleba, vypadne pár osvědčených tipů). Díky Maškrtnici a její úsporné metodě vední kvásku pečeme doma vlastní kváskový. Místo do televize čumíme do trouby - a je to také často kovbojka - skočí, neskočí...

První pokusy, než to člověk vychytá, jsou často placáčky, popraskané, nebo třeba příliš kyselé. Placáčků taky pár bylo, ale už u nich byla chuť nesrovnatelně lepší, než cokoliv předtím.

Vinohradský bílý pšeničný podle Maškrtnice.

Stále trpím představou, že jednou upeču ten nahoře jmenovaný skvělý bramborový od Mihóka - asi si pokoj nedám, po prvních cca úspěšných pokusech jsem začla testovat. Recept na bramborový má opět Mašrkrtnica jako variatnu bílého pšeničného, ten náš se ale určitě pek jinak - kusy brambor neměl! Takže jsem to zkoušela jiným způsobem - byl trochu placatější, ale YES! Ta chuť je blízko, velmi blízko... jednou se povede.

Pak přišel na řadu ořechový, také od Maškrtnice - začlo se to trochu víc podobat bochníkům.

Další byl nadýchaný pětizrnný, opět od Maškrtnice, která mi prostě svými recepty sedne... A to láska na první pohled i na první ochutnání - pečeme opakovaně a většinou volba padne na něj... Skvělý recept, díky!

A z trouby nám to skáče jeden za druhým... Vinohradský bílý

Kulatý pětizrnný

A zas vinohradský

Další vinohradský (v nádobě - a jak skočil!)

A pětizrnný

A opět vinohradský 

Dál už by to bylo nudné, ale nám se to pořád nepřejedlo... Stále čumíme do trouby a pekárna už nepřišla ke slovu ani nepamatuji. jednou jsem nestihla den předem zadělat těsto a tak jsem opět hodila pekárnovou variantu, která nám kdysi tak chutnala a která nám připadala dva či tři roky tak báječná... A ono tam z toho malého bochníku zbylo, co se předtím nestávalo nikdy. A byl vznesen dotaz, kdyže bude zas ten kváskový. A to poslouchám tak nějak stále... Dobrou kváskovou :-)