Slovenské vianočné oblátky a trubičky

Slovenské vianočné oblátky a trubičky

Ako to bolo kedysi a dúfam ešte bude.

Legendárne, generáciami milované... kto raz skúsi, ten musí - o to viac, keď na nich vyrástol :)

Na Slovensku patria k vianočným tradíciám, sú súčasťou vianočnej večere. Na štedrý deň sa tradične podávajú s medom, niekde aj s cesnakom. Podávali sa ako predjedlo pred večerou a každá "súčasť" niečo znamenala, je v tom symbolika - oblátky symbolizovali telo Kristovo, med sladkosť a hojnosť, cesnak mal ochrannú funkciu. Po večeri sa oblátky nosili aj zvieratám,dokonca sa vraj pre ne aj špeciálne piekli dochutené petržlenovou vňaťou či rozdrvenými šípkami šípkami.

Obrázok je požičaný z webu firmy Magropom, kde som si konečne tento rok objednala oblátkový stroj.

Sama zatiaľ tieto tenké klasické oblátky nepečiem, pretože stroj som doteraz nemala. Tým pádom som ani foto urobiť nemohla a tak pridávám titulné foto z Magropomu aj s odkazom - berte to ako reklamu.

Na objednaný stroj si ešte chvíľu počkám - ona tá chvíľa nebude krátka, pretože čakacia doba je niekoľko mesiacov. Oficiálne som si tento pekáč oblátok vyžiadala ako vianočný darček a rada si počkám, aby budúci rok boli také, ako si pamätám z detstva.

Doporučujem článok Slovenské vianočné trubičky od Maškrtnice - pekári iste dobre poznajú (chlieb, kvások, pečenie). Je to Slovenka, žijúca v Prahe, trubičky a oblátky pečie už dlhšie.

A ak chcete počuť, ako krásne oblátkové cesto pri pečení škvrčí/píska/spieva - pusťte si video v článku, alebo jej tohtoročné video na instagrame alebo na facebooku.

Pamätám sa dodnes, ako ich starká každoročne pekávala, robili sa u nás skoro v každom dome. Ženy (niekde aj muži) piekli po nociach a schovávali, lebo cez deň im to osadenstvo likvidovalo rýchlejšie ako stihli robiť :) Kto nemal vlastné železá, požičiavali sa po celej dedine. A potom stáli na sekretári veľké krabice plné chrumkavých trubičiek, z ktorých sme chodili ako deti každú chvíľu kradnúť. Pekávali sa pôvodne v železných kliešťových oblátniciach nad sporákom, ale v dobe keď ich starká robila už existovali aj elektrické.

Robili sa aj ploché (okrôhle alebo oválne), ale u nás viac trubičky - tie sme ako deti sme vždy mali radšej. Navliekli sme si ich na prst, tým sa otvor dole zapchal a potom šlo o to čím rýchlejšie pochrúmať ich zhora dolu - takto nás to učili aj dospelí, vraj takto, keď sa prstom zapchajú, z nich nenatrúsime, omrvinky padajú do pusy a do vnútra trubičky... Tesne pred koncom trubičky sme vždy otočili trubičku do úst a kúsky čo napadali dovnútra vysypali do úst. Keby to človek robil "poriadne" a kultúrne, tak by možno fungovalo a nič na zem nespadlo, ale ako decká sme súťažili v rýchlosti chrúmania - a keď rýchlo, tak padalo všade... Tým pádom to potajomky nikdy nebolo, starká vždy vedela, lebo našla na tkaných pokrovcoch chrumkavé odrobinky :) 

Práve odtiaľ možno pochádza moja posadlost oblátnicami (česky oplatnicemi či oplatečnicemi)

Vianoce si užívam listovaním a čítaním v tejto skvelej knihe o oblátniciach 

(Oblátnice, Karol Strelec 2014)

Patrí k tomu aj moja obľúbená klasika - film Vianočné oblátky

(predloha Martin Kukučín, réžia Martin Ťapák, 1977)

Kedysi bolo pečenie oblátok/hostií výsadou cirkvi - piekli sa v kláštoroch, na farách. Neskôr, keď sa stali oblátky súčasťou vianočných zvykov, tieto "povinnosti" prevzali na učitelia a piekli ich pre celú dedinu i okolie. Ako to kedysi chodilo, sa dozviete napríklad vo filme Vianočné oblátky - nájdete na youtube.

Oblátky sa piekli v rôznych kútoch sveta, ich vzniku dalo základ pečenie hostií. Pôvodne sa hostie piekli (a snáď dodnes pečú) z jednoduchého cesta - z múky a vody (nekvasené riedke cesto). Postupne sa z nich vyvinuli oblátky podávané ako pochutina-sladkosť, robili sa z nich kornútky na zmrzlinu. Každá krajina, či oblasť, kde sa pečú, ich ale má iné - tenké, silnejšie, sladké, neutrálne či slané, recepty sa líšia. Niekde sa jedia ploché, alebo sa spekajú dve tenké oblátky dohromady s náplňou (lázeňské oplatky, najznámejšie sú asi Karlovarské), inde sa stáčajú do trubičiek (Hořické trubičky), na mnohých miestach sa oblátkové trubičky plnia (Katowicke rurki - dnes sa plnia i Hořické trubičky, aj keď pôvodne plnené neboli!). Pre Slovánkov je ale plnenie skoro rúhaním :) Keď ich v Česku niekto uvidí (väčšinou v rodinách so slovenským pôvodom), za chvíľu počujem hlášku - "naplnit šlehačkou" alebo "a čím se to plní"? Ničím, vážení, u nás fakt ničím, majú vynikajúcu chuť a jedia sa prázdne, len tak. Naplnené už by nechrumkali, proste naše sú tenučké, sladké a chrumkajú sa len tak.

A pretože ma fascinuje tá rozmanitosť, tak trochu zbieram oblátkové železá z rôznych kútov sveta, ale o tom inokedy.  

Aj tento rok som piekla, ale v bežnom oblátkovači na oblátky a kornútky. Nie je to ono, oblátky sú o dosť silnejšie, recept na naše tenké v nich veľmi nefunguje, musela som si cesto doupraviť a piecť ich dlhšie, aby aspoň trochu chrumkali (to je totiž ich hlavné kúzlo :) Aj tieto boli "fajné", ako sa u nás hovorí, už skoro nič nezostalo, ale nabudúce budú lepšie, podľa starkinho receptu. 

V apríli by mal byť hotový môj pekáč oblátok od magropom.sk - takýto, vybrala som vzor trochu pripomínajúci vločku :). Takže budúci rok už budú "naozajstné".

 

Foto - magropom.sk

 

Citronové linecké se solamylem

Citronové hvězdičky/kolečka alias citronové linecké se solamylem

Recept každý rok posílám dál - kdo zkusí, ten musí...

Díky citronu skvělá chuť, díky solamylu křehoučké, ihned měkké, rozpadají se v puse i v ruce.

Pokud mám dost času, vyhraju si a třeba je i nazdobím zbytky citronové polevy.

Prvně jsem recept potkala asi na facebooku tady, lítá ale očividně všude 

a protože jsou skvělé, najdete je na spoustě míst na internetu (další odkazy pod receptem). 

Určitě bych je ale "neprznila" salkovou náplní jako je v původním receptu z facebooku - k čemu je pak ten skvělá citronová chuť... Ta chuť je na nich to nej.

 

Pro jistotu si ty skvělé recepty nakopíruji, z interetu často zmizí, recept následuje:

Suroviny:

300 g hl mouky (*** přidávám mouku podle konzistence cesta, obvykle tak 50g).

200 g solamylu

280 g másla

180 g práškového cukru

2 žloutky

šťáva a kůra z jednoho citronu 

 

Těsto necháme přes noc v chladu. Pečeme na 150 stupních 10-12.minut. Vychladlá plníme krémem a poléváme čokoládou bílou. Krém - 250 g změklého másla 1/4 karamelového salka, rum, cukr

 

Tolik původní recept - v něčem mi ale nesedí...

Moje poznámky:

Těsto podle receptu bylo řidší - ne moc lepivé (možná dávám větší citrón?) - obvykle přidám navíc tak 50 g hladké mouky. Dělávám druhý den po odležení, nechám těsto povolit, dobře se válí (klidně na tenko asi 3 mm), dobře se vykrajuje (občas u hodně měkkého propracovaného po několikanásobníém zpracování zbytků se trochu trochu deformuje při přenášení - lepší je přenášet špachtlí). 

Na doporučovaných 170 stupních je v mé troubě (horkovzduch) po 5 minutách už zarůžovělé, teplotu dávám na 150 - 5 minut, otočit a dalších 5 minut, hlídat, za 10-12 minut je hotové. Pomáhá každý plech chladit 5 až 10 minut v lednici, méně se roztékají. 

 

Hvězdičky a vločky milujeme a já je ráda zdobím, ale když není čas, 

jde například jednoduše pocákám bílkovou polevou a pokladu kandovanou kůrou.

Kdybych je slepovala/plnila, tak určitě ne salkovou směsí, to by se zabila ta skvělá citronová chuť... 

Peču je roky a zatím jsem neplnila, ani marmeláda se mi k tomu nehodí. Za mně - pokud plnit, asi bych šla do domácího lemon curd. Například tady jsem zahlédla linecké plněné lemon curd, kdyby bylo i těsto i náplň citronové, to by bylo něco :)

Tady jsou prakticky ty samé recepty, pod označením citronove linecké či linecké se solamylem

https://www.toprecepty.cz/recept/9141-linecke-se-solamylem/

https://www.toprecepty.cz/recept/9055-linecke-citronove-krehke/
https://carujeme.cz/linecke-citronove-cukrovi/
https://www.mimibazar.cz/recept/10878/velmi-jemne-linecke-cukrovi
https://www.toprecepty.cz/recept/9141-linecke-se-solamylem/ 
https://www.toprecepty.cz/recept/3164-skrobove-cukrovi/
https://www.labuznik.cz/recept/nejlepsi-linecke-kolecka/

Pavoučí vytlačované medovníčky - obtiskové

Pavoučí vytlačované medovníčky z receptu na tulský medovník

Použila jsem těsto na tulské medovníčky, se kterým jsem už pekla vícekrát - běžně se sice tyto perníčky dělají plněné, ale těsto je chuťově velmi dobré, nerozlévá se a zanechává dobrý obtisk i po upečení. Tak jsem mu dala šanci i na klasické obtiskové medovníčky, funguje a chutná skvěle. Předchozí post k tulským plněným je na blogu (nejdete tam kromě jiné mé poznámky).

Přidám také koncentrovaný přeložený recept (v minulém postu je kvůli velkému zájmu ze zahraničí anglicky) a to zas bylo dost komentářů z našich krajů, že je to anglicky. Teď tedy stručně česky - kdo si chce počíst o historii a na btiskových medovníčkách ujíždí, doporučím předchozí velký post :)

Recept od texturra.ru, odkud mám kromě jiných také pavoučí formu - jde tedy spíš o razítko. 

Bylo to ještě v lepších časech, před válkou, to jsem formy z Ruska objednávala docela často, teď už to kvůli sankcím nejde. Vynikajících řezbářů ale máme ale u nás dost (viz konec tohoto blogu)

Video k přípravě zde: https://www.youtube.com/watch?v=rJhXMJ_ELoM

Ingredience: 

150 g cukru - dávám třtinový

2 vejce

100 g másla

1 čajová lžička sody (zarovnaná - ne více, příliš sody sice perníčky změkčí, ale také může způsobit rozlití a nevýraznost obtisku)

5 lžic medu (cca 150 g)

původní recept udává 470-500 g mouky (podle savosti - já dala jen asi 350 g hladkou a cca 150g žitné - takto je mouka dost savá a těsto husté, snížila jsem množství mouky na asi 450 g - to ale musíte vychytat sami ůpodle vaší mouky, těsto nesmí být ani moc husté aby šlo dobře tvarovat, ani příliš řídké, jinak se může ztrácet obtisk)

1-2 čajové lžičky perníkového koření (dělám si svou směsku)

Příprava i s mými poznámkami:

Tento druh medovníčků patří mezi takzvaná vařená medovníková těsta. Med, cukr, máslo a špetku soli smíchat v míse, poté ohřívat ve vodní lázni až do rozpuštění cukru, obvykle to trvá asi 10 minut. Pokud sledujete video textury a čtete text s receptem pod ním, postup se liší, já mám postup zažitý trochu jinak - takže přidám postup tak, jak to dělám já.

V poslední fázi "vaření medového základu" přidávám směs koření - takto se lépe rozleží a krásně rozvoní. Pokud chcete mít perníčky tmavší, můžete v této fázi přidat lžíci kakaa (moc kakaa může těstu uškodit, stane se hodně lámavým). Mísu poté odstraňte z ohně a nechte mírně vystydnout, ne ale příliš, teplota těsta by neměla klesnout pod 70 stupnů C. V první fázi se do těsta zamíchá asi 100 g mouky - je potřeba dobře promíchat tak, aby neobsahovalo hrudky - těsto je zatím řídké a jde míchat šlehací metlou. Těsto zakryjeme aby neosychalo a necháme vystydnout na pokojovou teplotu - stydnutím zkoustne. Dál pracuji s těstem ručně, mixer nepoužívám. Přidám 2 vejce, rozmíchám vařečkou, poté přidám asi 200 gramů mouky a zarovnanou lžičku sody, dobře pomíchám, když je už těsto hustší a méně lepivé, překlopím na vál a hnětu ručně, mělo by mít konzistenci modelíny. Zbytek mouky postupně zahnětu do těsta na válu, tady už se řídím pocitem - těsto se nesmí lámat, musí být dobře propracované, ale dál zpracovatelné ve formě, dostanete to do ruky (kdyžtak mrkněte případně na konzistenci do videa - cca 2 a půl minuty od začátku uvidíte přibližnou konzistenci těsta). Pak dám těsto vychladit do lednice, nesmí to ale být na moc dlouho, jinak zas ztrácí tvárnost a musí se nechat mírně povolit.

 Těsto válím po částech na cca 5 mm sílu, může být i silnější, jak máte rádi (tenčí určitě ne, nepřenesete jej dobře na plech bez porušení obtisku). Před vykrajováním je dobré vál pořádně posypat moukou a po vyválení zkusit, jestli není těsto k válu přilepené. Pokud ano, nadzvedněte jej, podsypejte opět moukou a až poté obtiskujte a vykrajujte.

Formu či razítko vždy vysypu moukou (někdo vytírá olejem).

 Nejdřív obtisknu rovnoměrným tlakem zezhora a poté kolem obtisku použiju vykrajovátko

S obtiskem se pohrajte, když není dokonalý, je lepší těsto znovu vypracovat a vyválet, jinak po upečení nebude hezký.

Medovníčky peču na plechu se silikonovými děrovanými podložkami, mám s nimi nejlepší zkušenosti. Podložky musí mít opravdu otvory! - bohužel jsou k dostání i takové, které otvory mají, ale jsou následně zalité a tím pádem neprodyšné (dobrá je například Tescoma). Na plech pokládám dál od sebe a také dál od okraje, aby se perníčky neslévaly - v troubě nabydou. Na okraji se mi perníčky při vyšší teplotě obvykle víc připečou, proto se snažím dávat je dál od okrajů pekáče (dobře se řídí okrajem silikonové podložky, který bývá barevně vyznačený).

Pro zachování obtisku se vyplatí nejdříve péct několik minut  na hodně vysoké teplotě (v receptu doporučují až 250, to si budete muset vyladit podle zkušeností s vaší troubou). Já dávám asi 4 minuty na cca 220 stupňů, pak vysoké horko odvětrám otevřením dvířek asi na půl minuty, snížím na asi 170-180 stupňů, peču 5 minut, otočím a dopékám na oko podle toho, jak perníčky vypadají. Když lehce zahnědnou, je to pro mně akorát - s časem si budete muset pohrát podle toho jak vaše trouba peče, jak tlusté máte těsto atd.

Medovníček po upečení a dozdobení polevou.

 Recept na polevu navozující zasněžený dojem a způsob její aplikace najdete tady. 

Je velmi snadné -  v podstatě je to zředěná bílková poleva aplikovaná houbičkou.

Zdobte ale až dobře vystydlé medovníčky, na teplých se poleva rozlévá a zasněžení se často ztratí.

 Toto jsou mé formy z textury z Ruska včetně pavouka (pvní balík, mám ještě další).

Pro formy na vytlačované perníčky nemusíte daleko, máme tu spoustu skvělých řezbářů. Mohu doporučit například formjy od Radima Salamanka - na Fleru známý jako Tatulda. Pavouky síce nemá, ale najdete tam spoustu krásných forem, já už mnohokrát pustila žilou :D - a když přitlačíte, možná udělá i pavouka :) - domluvit se s ním jistě dá. Najdete ho také na Instagramu a na Facebooku.

Tady je jedna zásilka forem od Tatuldy (zhřešila jsem vícekrát :)

Z dalších mohu zmínit pana Slavíka (od něj mám forem také mnoho), z dalších řezbářů mistra Kvapila, a Vostřeze (oba najdete na webu vostrezovi.cz), pana Růckera a jistě najdete i další.

 A když už jsme u pavučin, dnes na mně vyskočil 11 let starý příspěvek na facebooku - taky pavučiny - takové jsem dělala kdysi (technika vet in vet).

 A protože pavouků a pavučinbylo v historii mého pečení víc, ještě přidám odkaz na pavoučí dort.

Staré kekse pečené po novom - v elektrickom vaflovači

Tieto KEKSE robievala v železách nad sporákom moja starká, pamatám si ich z destva. 

Pochádzajú z Nemecka - kto sa chce dočítať o ich histórii, ako sa piekli kedysi 

a ako sa hľadal recept, kliknite na príspevok

--> Starkine KEKSE pečené v železách nad sporákom <-- 

Nájdete tam starý recept, ktorý som získala od rodákov, Podľa neho som miernej úprave urobila KEKSE v elektrickom vaflovači (takto ich dnes pečú v Nemecku).

Starý tradičný recept na kekse z Kokavy

* 550 g hladká múka

* 200g cukor práškový (ubrala som na 170 g, nemáme radi veľmi sladké)

* 200 g maslo 

* 2 vajcia 

* 1 prášok do pečiva 

* 1 vanilkový cukor (hlavne nie vanilínový, fakt dajte vanilkový) 

* nastrúhaná citrónová kôra

Zamiesiť cesto, dobre sa mi robí s vychladeným (cesto sa dá skladovať v chladničke - myslím, že týždeň v pohode, takto to občas robím aj s inými sušienkami). Často si cesto rozdelím na dve časti a keď prvá upečená dávka zmizne (a je to rýchlo, ku káve sú ideál :), upečiem druhú polovicu.

Z vychladeného cesta si urobím malé guličky cca 2-2,5 cm v priemere.

Bude záviseť od toho, aký máte vaflovač (sú různe hlboké, tento je malý a pomerne plytký). Ak chc

Používam malý vaflovač Bomann - tu je podobný inej značky - Clatronic,

Vaflovač je potrebné vopred rozohriať a vychytať si stupeň, pri ktorom je v tom vašom pečenie akurát, čas sa tiež bude možno líšiť. Keď je vaflovač dobre rozohriaty, položím na "stredy srdiečok" vaflovača guličky cesta a pomalým pohybom zavriem a nastavím si na minútke časovač.

U mňa je ideálne pečenie medzi stupňom na 3 a 4 z 5 stupňovej škály a akurát sú za 3 až 3 a pol minúty (pri stupni 4 už na tom mojom viac horia). 

Keď sú akurát upečené odoberiem a dám novú dávku. Keď ich vyberám z vaflovača, sú na povrchu zlatisté, vnútri ešte trochu mäkké (to sa ale stratí pri vychladnutí, sú krehké a chrumkavé). Aby sa povrch vaflovača nepoškodil, používam drevenú vidličku. Ak sa kekse lepia na povrch vaflovača, trochu potriem platne olejom, ale je to potreba len občas, cesto má v sebe hodne masla. 

Na záver pridám jeden tip na čistenie vaflovača  - trik som sa naučila na jednej zahraničnej oblátkovej skupine od pána, ktorý opravuje oblátkovače a vaflovače. Je jasné, že nesmú pod vodu, je to elektrický prístroj. Ale udržovať ho čistý je dôležité, niekedy tuk a nečistoty zatečú dovnútra. Po dopečení, vypnutí a vytiahnutí šnúry zo siete ešte za tepla! obrátim vaflovač nabok, podložený novinami a servítkou - stečie z neho vcelku dosť tuku a nečistôt a potom už stačí omiesť a utrieť povrch.

Z receptu mi z uvedeného množstva vyjde asi 120-140 keksov o priemere 4-5 cm, závisí na tom, aké dávky cesta dávate a aký máte vaflovač - ak sú tenšie a mešie, bude ich viac, hrubších a väčších bude menej. Nič vám nebráni skúsiť dať na stred valovača väčšiu placku a výsledný tvar sa pravdepodobne rozpadne na 5 kúskov po naznačených hranách. 

Skladovať je dobré v uzavretej nádobe - v plechovke, v sklenenej alebo aj v plaste - hlavné je uzavrieť, aby zostali krehké a nenatiahli vlhkosť.

Starkine KEKSE pečené v železách nad sporákom

KEKSE - starý recept, konečne ich mám!

 

Po dlhých rokoch spomínania na keksíky/sušienky z detstva, ktoré starká robievala v kovových kliešťach nad sporákom a ktorých recept se mi nezachoval, sa mi to po dlhom pátraní konečne podarilo. Už som sa skoro zmierila s tým, že som si ich vymyslela, ale tá spomienka sa mi stále vracala, bola neodbytná… A keďže "trochu zbieram" staré oblátkové železá (kliešte), nešlo mi na ne zabudnúť. Máme chalupu, v nej starý sporák, na ebay som našla kliešte, ktoré sa tým starkiným trochu podobali a musela som ich mať - a to ma znovu donútilo pátrať… Roky som k ničomu nedospela, mama nezachránila starkine kuchárky a keď som sa na kekse pýtala, tvrdila že nič také nepamatá, že som si to musela vymyslieť. Spomienka ale nemože byť taká reálna, vidím starkú so železami nad modrým sporákom, doslova cítim tú chuť na jazyku.

 Sporák bol asi takýto, obrázok som našla na internete - farba a typ myslím sedí, ale bol väčší, na rovnakom mieste mal aj rúru, lavička tam nebola. 

 

Starkú sme volali Matera- Materka - tie sušienky volala KEKSE, patrili k u nás spolu s oblátkami a opekancami k vianociam. Piekla ich každý rok - boli to ozaj také keksíky. Je to síce detská spomienka, ale pamatám sa aj na cesto - bolo hustejšie ako na oblátky, do klieští sa dalo viac hromádok či guličiek. Na sporáku sa vybral ten stred s koncentrickými kruhmi, kliešte sa nahriali a hromádky cesta sa pri stlačení "rozplácli". Trvalo to chvíľku - najprv z jednej strany, potom kliešte otočila a zapiekla z druhej. Vznikli tým v priemere asi 3-5 cm veľké mrežované kúsky - také nepravidelné mini vafličky, ale chutili ako sušienky. 

 

Boli to iné kliešte ako oblátkové, nič len mriežka, stredně hlboká - hlbšia ako na oblátky, ale menej hlboká a masívna ako na vafle (tie sa u nás nerobievali). Vypadali nejako takto - neviem, či boli oválne, ale mali vzor ako vafle, mriežka bola hustejšia. Myslím, že kliešte neboli jej, že si ich požičiavala - rovnako ako elektrický strojček na oblátky.

 

Toto sú moje "nové" staré kované kliešte, priamo na kekse, ktoré som zohnala na ebay v Nemecku, odkiaľ kekse pochádzajú. Je to krásna kováčska práca, netrúfam si odhadnúť vek, podľa kovania to bude možno 18. storočie? Ešte budem skúšať dozvedieť sa viac.

 

Pokusov zohnať recept bolo z mojej strany niekoľko, ale asi som nešla na to správne. Koľkokrát som sa spýtala, toľkokrát mi ľudia ponúkli recept na vafle - ten rozdiel im nedochádzal, asi možno ani nemohol (očividne to nebolo bežné pečivo na celom Slovenskuä. Starká ale nerobila vafle, tie sú pórovité a mäkké, nadýchanejšie, toto bolo hrubšie ako oblátky, tenšie ako vafle a chrumkavé. Proste keksíky - bolo to trvanlivé pečivo (ak teda vydržalo :) - viem že boli svetlé, okraje boli svetlejšie ako povrch (to bolo tým pečením v kliešťach), určite v nich bola vanilka.

 

Keď boli kliešte z Nemecka na ceste, nutkanie získať recept bolo stále silnejšie. Oslovila som najskôr Julianu Maškrtnicu. Prečo práve ju? Tiež je Slovenka, žije v Prahe, mnohí ju poznáte vďaka kvásku, chlebu a inému pečeniu. Tradície jej nie sú cudzie, pečie ale aj oblátky - a tak som myslela, či náhodou nebude vedieť. Nepoznala ich, ale má všeobecný prehľad a prebehol vďaka tomu malý brainstorming v správach na instagrame a už som mala dve indície, ktoré smerovali k Nemecku. Vďaka tomu som kombináciou výrazov KEKSE  + Waffeleisen našla prvé informácie a fotky keksov, ktoré sa v Nemecku dodnes pečú. Dnes už síce v elektrických vaflovačoch, ale patria k tradičnému vianočnému pečivu. 

 

Obrázky z internetu skoro presne zodpovedali tomu, čo som si pamätala z detsva. 

 

S týmto obrázkom ma napadlo ma osloviť komunitu rodákov, ktorá je aktívna a vďaka pánovi Halukovi, ktorý je “hnacím motorom” komunity Stará Kokava, sa podarilo recept získať. Dodnes sa totiž v niektorých rodinách pečú… Je to síce hodne starý recept a pečú sa u nás dlho, ale som si skoro istá, že pôvod nie je na Slovensku. Pátrala som po nemeckých prisťahovalcoch a pán Haluka potvrdil, že do Kokavy a okolia naozaj prišli nemeckí osadní sklári (bývali sme sklárska oblasť).

 

Recepty mám zatiaľ dva, od dvoch rodín, líšia sa - ale minimálne. 

Po tých rokoch ani nie je divu, že si trochu žijú vlastným životom.

 

Prvý recept dodala pani Jana Kubaliaková

 

 Starý tradičný recept na kekse z Kokavy

* 550 g hladká múka

* 200g cukor práškový 

* 200 g maslo 

* 2 vajcia 

* 1 prášok do pečiva 

* 1 vanilkový cukor,  

* nastrúhaná citrónová kôra

 

 

 

 

 

Pani Jana poslala aj foto klieští, ktoré robil jej starý otec Eduard Pener. 

 

 

Vedľa vpravo je obrázok, ako ich dnes pekáva nad pynovým sporákom. Poprosila som popísať ako to robí a ako dlho sa takto pečú.

 

"Kliešte si položím ešte na platničku, a dobre nahrejem z obidvoch strán, potom mierne stiahnem, a pečiem cca 20-25 sekúnd z každej strany."

 

Pri diskusii s pani Janou sa znovu potvrdilo, že kekse sú pôvodom z Nemecka. Janka píše: "Kekse pekával môj otec, potom sa prestali pecť, kým som sa do toho nepustila ja. Mamina spomína, že sa piekli u Novekov. Máme začiatok rodokmeňa v 18. storočí, naši predkovia prišli z Bavorska (volal sa Brenen)".

Druhý recept je od Moncoľov, i ich rodine sa taktiež dodnes stále drží ich pečenie. 

Recept sa líši len trochu, je poznať rovnaký základ.

Recept na kekse tak ako ich robila starká Moncoľová

Od rodiny Moncoľovej mám tiež fotku starých klieští, tvarom a ryhovaním sa trochu líšia, ale kekse z nich vypadajú skoro rovnako (pridávam poslané foto klieští a keksov z nich).

Získaný recept som hneď musela vyskúšať. Kliešte/železá sú na ceste, vydržať to nešlo - ale už som vďaka pátraniu vedela, že ich v Nemecku robia dnes aj v elektrických vaflovačoch.

Toto sú moje kekse z elektrického vaflovača

Po publikovaní na facebooku to zaujalo viac ľudí, nafotila som teda "postup" a recept ako som ich piekla "po novom" vo vaflovači. Takto si ich môžete urobiť aj dnes, aj keď nemáte staré železá :)

Pridávam do zvášť príspevku v blogu, aby sa to nemiešalo s históriou. 

--> Staré kekse pečené "po novom" v elektrickom vaflovači <--

Chvála posedlosti, aneb příběh jedné staré plechovky

Ty kdo mně znají nepřekvapí, že toho, čím jsem posedlá je hodně :) - naštěstí, nebo bohužel? Problém je, že jsem detailista a když něco dělám, tak pořádně - mazlím vše do posledního detailu a díky spoustě zájmů a "nezbytností, které přeci musím udělat" jsem prostě natřená na příliš velký krajíc...

S přibývajícím věkem si ale člověk mnohem lépe uvědomuje některé věcí a dochází mu, co je důležité. Jsem posedlá starými věcmi, do kterých kdysi naši předkové vložili svůj um, vynalézavost, řemeslnou zručnost a také mnoho času a energie. Ne - nechci zpátky "na stromy", máme sice starou chalupu a zachováváme ji v původním duchu, ale máme tam tekoucí vodu, elektřinu. A taky tam máme internet - bez něj by totiž nebylo snadné ani zkoumání, shánění, nákup či dražení předmětů, nebylo by možné hrabání v archivech, propojení s podobně postiženými v okolních státech či ve světě. Výdobytky naší doby potřebuji - bez některých si život nedovedu představit. Ale také nechci zapomenout na to dobré, co bylo...

Je mi líto, jak rychle a snadno se v dnešní době s vidinou nového a moderního, 

zbavíme toho, co je starší a často mnohem cennější, co tvoří naši - lidskou paměť.

Já vím, dělali to i naši předkové, mám ale pocit, že u nich to byla částečně nutnost, nahradit starou věc novou - lépe fungující. Na rozdíl od nás ale neměli obchody plné věcí na jedno použití, vše se opravovalo, obnovovalo, každá věc sloužila dokud to šlo. My dnes máme k dispozici udělátka na vše z druhého konce světa, kupujeme co nepotřebujeme a pak to stojí ve skříních dokud po letech nezjistíme, že jsme to tehdy sice nutně potřebovali, ale nikdy nepoužili. 

Vím, máme tu muzea, historiky - ale pořád toho příliš mizí a upadá v zapomnění. Já bych ale vše cenné chtěla zachránit. Staré předměty, knihy, řemeslné dovednosti, vědomosti co se předávali z pokolení na pokolení... A tak sháním historická kuchyňská "udělátka", nechci zapomenout na to, co dělávaly moje babičky a taky jak to dělávali ti před nimi. Proto se probírám antikvariáty, chodím se "nadýchat starého vzduchu" do vetešnictví, listuju starými recepty, někdy něco uvařím či upeču... Taky sháním staré korálkovací a sklářské udělátka - pátrám, zkoumám, stáčím, vinu, tavím... Jo a taky formy na modrotisk - no nechte to tam :) Nejradši bych zachránila všechny historické budovy s duší (popravdě - i ta naše jedna je nad hlavu, ale chtěla bych jich zachránit víc).

Všechny ty "věci" totiž mají příběh...

Cítím, že když se příběhy nezaznamenají, nebude třeba za chvíli nikdo, kdo si na ně vzpomene. Naši předkové něměli k dispozici tak sofistikované vyhledávací možnosti - internet, knihovny fyzické i digitální, snadné fotografování mobilem, skenery, počítače - neměli takové možnosti archivování (možná to ani neměli tolik zapotřebí...).

Protože tady jsem na blogu o pečení - zůstanu u tématu. Z této oblasti jsem nejvíce posedlá starou cukrařinou a zejména všemi možnými "obtiskovými "věcmi", tedy vším co dává pečivu tvar, zanechává na něm obtisk, propůjčuje mu reliéf...

Formy a formičky, oplatnice/oplatečnice, které dávají pečivu obyčejné či méně bvyklé tvary. 

Z forem mně nejvíc zajímají dřevěné a jiné formy na perník a sušenky (u nás je z nich asi nejvíce známý vytlačovaný perník z forem).

Jak to u mně začlo - u něčeho člověk prostě neví, jak se k tomu dostane, najednou prostě neco sbírá, je tím posedlý. Já si to ale pamatuji velmi dobře. 

Je mi asi 5 let a spolu se sestrou u příbuzné taháme z velké červenohnědé plechovky sušenku. Spíš to bylo něco jako "losování", co si kdo vytáhne - plechovka na obvodu měla pruh obrázků zvířátek a postaviček, které zdobily sušenky. Naprostá FACINACE - tato vzpomínka se mi vracela a vrací často. Plechovku vždy teta držela vysoko, nebo jsme prostě jen my byly tak malé - musely jsme do ní sáhnout zezhora a neviděly jsme, co si kdo bere... Jé, já mám sovu, já domeček, kytičku, motýlka... Pokud se někomu z vás něco podobné vybavuje, lovily jsme z mnohým asi dobře známé plechovky od sušenek Spekulatius, která byla snad v každé domácnosti. Byla parádní a ve své době ne tak obvyklá, asi je každý musel mít. A protože byla nejen hezká, ale i praktická a kdysi se věci tolik nevyhazovali, používaly se ony kouzelné plechovky v domácnostech na skladování - bydlelo v nich v koření, pudingy, jinde knoflíky či šití... 

U vzpomínky na tuto plechovku to u mně vše začlo... 

Přiznám se, že jich mám asi 10 - když ji někde vidím, prostě OPĚT neodolám :)

Někdo to cítí podobně, našla jsem tento blog u makové panenky.

Následovalo pátrání po formách, po tom správném receptu, ale o tom někdy jindy.

 Začlo to v dětství plechovkou se spekulatiuskami, pokračuje to 

sbíráním forem a předmětů propůjčujícím pečivu reliéf.

Dřevěná forma na Spekulatius

Stará Sprima - mašinka na Speculatius, Springerle

Kovové formy na bábovkové věnce

Občas jsem do éteru vypustila nějaký slabý odvar blogu-postu, například Formy, formy formičky... Možná ve snaze archivovat, nebo v čiré radosti z nově nabytého kousku, ale moc toho nebylo, čas nebyl a není, dokud si jej pro důležité věci neuděláme. 

Nebo třeba blog-post Keramické formy na pečení kdysi dávno, v dubnu 2013 - a podívejte, co z něj zbylo :). Počet obrázků téměř nulový, "mizí" hlavně pokud jsou obrázky "zalinkované zvenčí" - chyba! Teď už to vím, jsem poučená a vše "zvenčí" stáhnu, zazálohuju a vložím sama, vody internetu jsou toptiž zrádné, texty, odkazy a fotky mnohdy pomíjivé. Dá to víc práce, odkaz je sám citací, ale může zmizet. pokud chete zálohovat, tak i s citací zdroje a to už chce čas a pečlivost. Ikdyž ale zálohujete, někdy se stane, že zmizí na blogu z neznámých důvodů i ty obrázky, co tam vložíte sami.

Voskové formy na vytlačovaný perník, Springerle

Nejde vynechat oplatnice/oplatečnice, železa na oplatky a wafle.

U nich mně spíš než snaha mít všechny typy oplatnic z našich oblastí zajímá to, kde všude se oplatky a vafle pečou/pekly a jak různorodé tvary a zdobení měly oplatnice, železa na vafle a oplatky, posléze pak i jejich elektrické verze. Tady je malá ochutnávka, pár oplatečnic a pouze zvenčí - snad se dostanu i k zpracování příspěvků k jednotlivým druhům.

 A protože jsem bývalý vědecký pracovník, pedagog a rešeršér - rozumějte vrták :), 

jdu také po publikacích a zdrojích, které o tom všem pojednávají. 

Knížky prominou neuctivé focení na zemi, je to jen rychlé foto pro úvod. Knížek i forem a "obtiskyzanechávajících" předmětů mám, samozřejmě, mnohem víc :)

Trvá to už dlouho - a protože jsem detailista, mám rozpracovaných milión textů a poznámek a nikdy nebudou dost dokonale vymazlené, abych je zveřejnila. Od doby co mále chalupu, hledáme vhodný název pro blog, kam by to vše šlo psát - ten název totiž musí přesně sednout, musí být taky akurátní a vymazlený... a stále ho nemáme :) 

Myslím ale, že nazrál čas - musím to podopisovat, domazlit a postupně zveřejnit, jinak ta moje snaha a chuť vše staré s duší ZACHOVAT, vyjde vniveč...

Jak to začlo vím - nevím ale kdy (a kde) to skončí. Hlavně ale - panebože - ať to ti moji pak nevyhodí někam na skládku. To ale neudělají, naštěstí jsem je vydatně nakazila, dítko má k řemeslům blízko a dokonce se tak "pomamilo", že studuje restaurování kovů :)

To by bylo na ÚVOD, ale fakt jen letem světem, protože tahle díra je hodně hluboká :)

Sama jsem zvědavá, kdy bude další část.