Grissini

Nenávidím Google. Tedy někdy ho miluju, ale občas si od srdce zanadávám - trefí mně z něj jednou šlak. Schválně, dejte vyhledat heslo grissini a pak je zkuste neupéct - to nejde (mně tedy ne). Receptů jsou na internetu tuny, každý trochu jiný - určitě bude fungovat třeba tento od Marthy Stewart.

Angličtinou nepolíbení mohou zkusit grissini podle Cuketky, grissini z Kulexu nebo lákavě vypadající tyčky z blogu Meg v kuchyni, ochucené olivami a mozarellou, nebo sušenými rajčaty (tyhle zkusím příště). Jednoduchý recept s těstem zadělávaným v pekárně najdete také na pekárnách na dámě. Hledala jsem u Itala, abychom to měli z prvé ruky, zatím ale patrně na ně nedošlo...

Já ale měla doporučení na jeden odzkoušený tady od nás, od Saturnin. Šla jsem tedy do něj a rovnou z dvojité dávky, protože měl skvělé reference - a chyba to určitě nebyla...

,

Recept od Saturnin uveřejňuji se svolením, tady je v původním znění:

250 g mouky
130 ml vody
100 ml oleje (samozřejmě olivového)
1 lžička soli
droždí na půl kila mouky (to je správné, dává se dvojnásobné množství droždí)
Necháte vykynout cca 1 hodiny, vyválí se pláty cca 7 mm silný, pizza kolečkem nakrájím tyčinky cca 1 cm, nejlépe přes celou délku plechu (nebo aspoň přes šířku), dává se na vymaštěný (olejem) plech, potřou se olejem a ještě kapku osolí, nechá se cca 20-30 minut odpočinout, pak šup do trouby na plný výkon, peče se rychle zprudka, správně mají být na povrchu křupavé a uvnitř měkké, hlídat!! při teplotě kolem 300° (tak je peču doma, na plný výkon) jsou cca za 10 minut, možná i dříve, snažte se dělat hodně pravidelně, jak je něco tenčí a něco hrubší, to tenké se už pálí a to hrubé ještě není doděláno.

Moje poznámky:
Po hodince těsto utíkalo z mísy, rozválet šlo krásně, je v tom hodně oleje, nelepí, malinko jsem sypala moukou, jinak nic. Pokusila jsem se na krájení použít udělátko na krekry, protože podle popisu s jeho pomocí krájíte rovnoměrně různě široké pruhy. Vypadá to hezky, podlehla jsem, ale nedělejte to! Během 5 minut jsem zlomila zarážku na 5 z celkově 6 koleček (a to jsem byla opravdu dost oparná) - kolečka mají být posuvná a malá pojistka, která to má zajišťovat, se při sebemenším posunu zlomí, takže nic - sáhla jsem po kolečku na pizzu.

 

S tím to šlo krásně - první tyčky nic moc, každý kus jiný, různě silný, pak jsem našla svůj způsob způsob a šlo to jako po másle. Z rozváleného těsta (zhruba na délku plechu) jsem krájela asi 1,5 - 2 cm široké pruhy a každý jsem rozřízla uprostřed a na délku plechu natáhla. Přenést kus o délce plechu totiž vůbec není snadné, natahuje se a je vždy uprostřed tenký a na krajích silnější. Osvědčilo se mi tedy použít silnější kus poloviční délky plechu a při prřenášení na plech a přímo na plechu natáhnout - tyčky se tak povedou mnohem jednotnější.

Dělala jsem ze dvou dávek, tyček bylo na 4 plechy. Polovinu plechů jsem vyložila papírem na pečení a druhou jsem jemně vymazala, rozdíl není, velmi snadno a bez připalování jde péct rovnou na plechu a příště zkusím nevymazávat vůbec, protože v těstě je tolik oleje, že to bohatě postačí. Nechala jsem odstát půl hodinky, povrch už jsem nepotírala (v těstě je oleje opravdu hodně), jen sypala solí.


Troubu jsem vyhřála na 250 a pak pekla při asi 200 (horkovzduch) - bohatě stačilo 10 minut, v polovině času plech točím, horkovzduch peče blíž k ventilátoru o něco víc.


 

Těsto z půl kila mouky a moc na odložení vám nezbyde, máte co dělat uchránit část aspoň na nafocení.