pátek 22. března 2013

Čas na opravdový chléb

Pamatuji časy, kdy ještě fungovalo hodně malých vesnických pekáren. Má asi nejstarší chlebová vzpomínka je hodně stará - tetička mé maminky měla za muže pekaře. Myslím, že jsem ho neviděla při práci, skončil s tím, když jsem měla asi 5 let, ale dobře si pamatuji dlouhatánský dvůr s chodníkem a se spoustou bočních místností - v jedné z nich zvláštní pec a na stěně lopaty na sázení...

Další vzpomínka je už z doby, kdy jsem byla větší a ptala jsem se táty, proč je v dolní letní kuchyňce u babičky díra v zemi u pece. Vysvětlil mi, že kdysi tam prababička pekla chléb - protože pec je nízká, dělala se do země zapuštěná díra hluboká kolem půl metru. Když se chléb sázel do pece, skočila hospodyňka dolů, opřela se o okraj jámy a sázela chleba pohodlně tak, že do pece viděla. A já říkám - škoda, že jsem to nikdy neviděla...

Často vzpomínám na pekaře z vesnice od mé druhé babičky a jeho skvělý chléb a rohlíky. Obrovské kulaté chleby i veky, pro které chodila celá vesnice i okolí. Pekař pek možná různé chleby, já ale pamatuji bramborový - my ho mívali prakticky denně. Byl bílý, s velikými oky a chutnal tak, že když si na něj vzpomenu, tečou mi sliny eště i dnes... Snad se pekař nebude zlobit, uvedu i jeho jméno - jmenoval se Mihók. Pocházím z jihu Slovenska, podle jména je to Maďar - a svědčí pro to i bramborový chleba, který je tam dost častý. Pamatuji také skvělé rohlíky - Mihókove rožky... Je mi skoro k pláči, když na to vzpomínám. Obrovské, půlměsíce - měkoučké a voňavé - jako děti jsme je mívali jako lahůdku, nepek je každý den. Starý pán už nežije, pekárna už nepeče, žije ale ještě jeho syn, který s ním prý kdysi také pek a pak po tatínkovi řemeslo i podědil (ikdyž toho záhy nechal). Moh by ale pamatovat, jak se to kdysi dělalo... To mi vrtá hlavou a už mne několikkrát napadlo, že zkusím vzít telefonní seznam a budu hledat - vím, ve kterém městě bydlí... Možná to jednou udělám, zatím se odhodlávám...

Ono kdysi šlo jíst i ten chléb a pečivo z obchodu, předtím o tom člověk ani tolik nepřemýšlel. Postupně se ale všchno zhoršuje. Pamatuji eště poctivé pečení z kvasu, kdysi to bylo běžné. Byli jsme asi ze základní školy na exkurzi v pekárně - přišlo mi to normální a rohlíky i chleba chutné... Ale to ještě i rohlíky z běžného obchodu šlo rozrolovat! Jako děti jsme je často jedli jen tak "nasucho" - od horních vrstev do středu - pamatuje si to někdo? Ne žeby mi to v supermarketu v sekci pečiva nevonělo... Ne žeby mi nechutnala čerstvá kaiserka - ono to ale jaksi není ono... Už dávno to nejsou pekárny, ale rozpékárny, o složení radši nevědět.

S objevením se domácích pekáren se mnoha hospodyňkám ulevilo - mohly začít péct chléb doma. Někdo z hotových směsí, jiný podle sebe. Já osobně nikdy směs nezkoušela - pokud peču, tak chci vědět, co jím, chci být u toho. První chleba z naší pekárny, která se stala záhy váženým členem rodiny, byl opravdu velmi jedlý a rodina jej začla stále častěji vyžadovat. A tak jsem asi dva či tři roky spokojeně pekla jeden chleba za druhým.


Tak nějak to vypadá z pekárny - aspoň z naší - horní kůrka světlejší (okénko nahoře je příliš velké), hranatá "šiška" - a jak moc nám chutnala. Až do doby, co jsem se doslechla o pečení chleba bez pekárny.

První pokus o pečení mimo pekárnu byl chlebík s konopnými semínky - u Cuketky jsem se dočetla o nehněteném chlebu pečeném v nádobách - nedělala jsem ten samý, zkusila jsem svůj, pekla jsem ale v nádobě.


Popraskal, ale byl vynikající - zas o stupeň výš... O kváskovém chlebu jsem slyšela, chutnal mi Držkovský, když byl ještě poctivý (a není tomu tak dávno). Kvásek jsem si i sehnala, ale dvakrát jsem jej umučila a vyhodila bez toho, abych to vůbec zkusila. Vícenásobné krmení při mém uspěchaném životním tempu - nic moc. Pak se objevila kvásková mapa a opět v tom měl prsty Cuketka (hledejte heslo chleba, vypadne pár osvědčených tipů). Díky Maškrtnici a její úsporné metodě vední kvásku pečeme doma vlastní kváskový. Místo do televize čumíme do trouby - a je to také často kovbojka - skočí, neskočí...

První pokusy, než to člověk vychytá, jsou často placáčky, popraskané, nebo třeba příliš kyselé. Placáčků taky pár bylo, ale už u nich byla chuť nesrovnatelně lepší, než cokoliv předtím.



Stále trpím představou, že jednou upeču ten nahoře jmenovaný skvělý bramborový od Mihóka - asi si pokoj nedám, po prvních cca úspěšných pokusech jsem začla testovat. Recept na bramborový má opět Mašrkrtnica jako variatnu bílého pšeničného, ten náš se ale určitě pek jinak - kusy brambor neměl! Takže jsem to zkoušela jiným způsobem - byl trochu placatější, ale YES! Ta chuť je blízko, velmi blízko... jednou se povede.



Pak přišel na řadu ořechový, také od Maškrtnice - začlo se to trochu víc podobat bochníkům.


Další byl nadýchaný pětizrnný, opět od Maškrtnice, která mi prostě svými recepty sedne... A to láska na první pohled i na první ochutnání - pečeme opakovaně a většinou volba padne na něj... Skvělý recept, díky!


A z trouby nám to skáče jeden za druhým... Vinohradský bílý


Kulatý pětizrnný


A zas vinohradský


Další vinohradský (v nádobě - a jak skočil!)


A pětizrnný


A opět vinohradský 


Dál už by to bylo nudné, ale nám se to pořád nepřejedlo... Stále čumíme do trouby a pekárna už nepřišla ke slovu ani nepamatuji. jednou jsem nestihla den předem zadělat těsto a tak jsem opět hodila pekárnovou variantu, která nám kdysi tak chutnala a která nám připadala dva či tři roky tak báječná... A ono tam z toho malého bochníku zbylo, co se předtím nestávalo nikdy. A byl vznesen dotaz, kdyže bude zas ten kváskový. A to poslouchám tak nějak stále... Dobrou kváskovou :-)

5 komentářů:

  1. Krásný článek a náhodou, moje cesta byla dost podobná:)
    A brambory klidně nastrouhejte, nebudou pak vidět.. Vlastně nejpodobnější tomu, co pamatuju od babičky já (z Levic i z místní sámošky, kam vozili z více pekáren), je chleba/bageta z poliše. Ale to už jsem možná psala - prostě drožďový, jen místo kvásku rozdělejte špetku droždí nebo přidejte v odpovídajícím množství kousek těsta na bílé pečivo, a pak případně zase trochu droždí do těsta ...

    OdpovědětVymazat
  2. ja vim, uz jsme se o tom chvilku bavily na pecempecen - ja si studovala i hodne madarskych receptu, delaji to z drozdi vetsinou, aspon dneska. ale ten nas musel byt z kvasku - ja si myslim, ze jo a ten muj s mu i dost podobal. zadelaval se s vodou z brambor podle vseho - tak jsem jej i zkousela a byl vyborny. brambory jsem varila den predem v nesolene vode (aby pak nebyl problem s odhadem soli v teste) + jsem do testa rozmixovala uplne na kasi dva vetsi brambory. jen byl trochu trochu vic tekuty (vodu jsem samo odecetla, ale brambory asi po rozmixovani chleba hodne zvlhci)

    OdpovědětVymazat
  3. Tam manžel je taky z Levic (jih slovenska) a neustále vzpomíná na bramborový chleba od jeho babičky (napůl maďarky)...tak asi na tom chlebu opravdu něco bylo:-D Babička sice ještě žije, ale už si nepamatuje jak ho dělala:-(

    OdpovědětVymazat
  4. to je nádherná přehlídka chlebů. vždy jsem obdivovala tvé bochníky. ta voda z brambor bude dobrá i kvůli pH, je prý zásadotvorná. jakož i žitná mouka.

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím,
    je to zajímavé:-) Pěkné formy na chleba jsou tady: www.fajnyobchudek.cz

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...